Ochotník ze Stříbra si plní herecké sny před kamerou i na jevišti. Lidé ze Stříbrska a Kladrubska ho znají především z divadelních inscenací ochotnického spolku Divoch, ve kterých doslova perlí. Miloslav Žák se s herectvím dostal ale dále, od třídního šaška, jak sám sebe nazývá při vzpomínkách na školní léta, pronikl do světa filmu. V maličkých rolích ho můžete spatřit například v seriálu Jedna rodina, Parťák na baterky, Kriminálka Anděl, Ulice, Zlatá labuť či ve filmu Prezidentka nebo v klipu Marka Ztraceného.
Sláva, jak mu přátelé říkají, strávil své dětství ve Stříbře, poté v Kladrubech, a nyní sice žije mimo okres, ale s Divochem kontakty nepřerušil, a hraje v něm dál. „Na základní škole jsem byl třídní šašek a komediant,“ vzpomíná s úsměvem, což mu vydrželo i na střední škole. Přesto tam tehdy odmítl nabídku připojit se ke školnímu divadelnímu souboru. „Řekl jsem, že před lidmi ze sebe debila dělat nikdy nebudu. Asi o dva roky později už jsem ho dělal,“ směje se dnes.
K divadlu ho paradoxně přivedla až vojna. Ve stříbrských kasárnách, kde sloužil, zkoušel tehdy ještě armádní soubor Divoch. Když jednou přišel na zkoušku jen jako divák, chyběl zrovna jeden herec, a František Hodonický, který tehdy s ochotníky také vystupoval, mu vrazil do ruky scénář. „Řekli, že to bude hrát mladej Žák. A bylo rozhodnuto,“ popisuje své první kroky na jevišti. Počáteční ostych a trému překonal, a u divadla už zůstal. Největší odměnou je pro něj dodnes reakce publika. „Když po půl roce zkoušení stojíte na konci představení a lidi se smějí a tleskají, je to obrovské zadostiučinění, pro mě je to neskutečná nabíječka,“ říká.
V divadle často improvizuje
Současně se nestydí přiznat, že zatímco dříve díky fotografické paměti mu šlo učení samo, ve svých 47 letech už je to horší a musí vynaložit více úsilí a času. Ve většině divadelních her tak čas od času improvizuje, čímž rozesmívá nejen diváky, ale občas i své kolegy. V Divochu už hrál za těch skoro 30 let také spousty rolí. Od malých scének, po pohádky pro děti až k velkým divadelním kouskům. Vzpomíná na hry od Járy Cimrmana, Dívčí válku, Lucernu, Pravdu o zkáze Titaniku nebo aktuální Když Libuše věštila.
Vedle divadla postupně pronikl také před filmovou kameru. Poprvé si zahrál v komparzu při natáčení filmu Habermannův mlýn v Úterý u Stříbra. Přestože v konečné verzi filmu je vidět skutečně pouhý okamžik, natáčení pro něj bylo nezapomenutelným zážitkem. Skutečný impuls ale přišel až o mnoho let později při natáčení filmu Prvok, Šampón, Tečka a Karel. „Manželka přišla s tím, že se přihlásila do komparzu na film, který se natáčel v nedaleké Plzni. Díky mé soutěživé povaze jsem samozřejmě nemohl zůstat pozadu a přihlásil jsem se také. Nakonec ale vybrali jen mě. Dodnes si dělá srandu, že to ona mě dostala k filmu“ vypráví pobaveně. Od té doby se objevil v řadě filmů a seriálů.
A jako správný vtipálek své role dělí do dvou kategorií: „Nesmíte mrknout“ a „Nesmíte odejít na záchod“. Na svém kontě má padesátku rolí. Pyšný je například na účinkování v seriálu Případy 1. Oddělení nebo film Tancuj Matyldo, kde v obou případech hrál policistu. Velkým zážitkem pro něj bylo také natáčení filmu Pět švestek, kde si splnil sen zahrát si pilota. „I kdybych tam nakonec nebyl vidět, už jen ten zážitek mi nikdo nevezme,“ neřeší konečný výsledek střihače filmu. Mezi další splněné sny zmiňuje role gardistů v pohádkách Záhada strašidelného zámku a Princezna stokrát jinak.
Rodina má vždycky přednost
Občas se objevují nabídky na větší role, herectví však Sláva zatím musí skloubit s běžným pracovním životem a především rodinou. „Když vám řeknou, že natáčení zabere x dní, tak vám padne skoro celá dovolená,“ vysvětluje důvody, proč mu spíše vyhovují menší role. Proto si i u štěků vybírá hlavně projekty, které ho skutečně něčím osloví. Miloslav Žák obdivuje kompletní obsazení Dejvického divadla. Seriály, kde se objevují – Zkáza Dejvického divadla, Dabing Street nebo Čtvrtá hvězda, patří k jeho nejmilejším.
Z dalších oblíbených herců zmiňuje Jiřího Langmajera. Se známými osobnostmi se potkává poměrně často. Silný dojem na něj udělali například Ondřej Vetchý, Jiří Mádl nebo Oskar Hes. Také zmiňuje setkání, která se už bohužel nikdy nebudou opakovat jako například s Karlem Heřmánkem nebo s Pavlem Nečasem.
Občas je potřeba také trochu teorie, tak absolvoval například workshop Mádl Film Academy v Praze, kde si vyzkoušel práci se scénářem, natáčení scén i pohled castingových režisérů. „Byla to super kombinace teorie a zážitku,“ hodnotí zkušenost. „Čímž ještě jednou děkuji Ježíškovi za krásný dárek,“ váží si dárku, který mu nadělila manželka.
Ačkoliv sám sebe stále označuje spíš za nadšeného amatéra, jedno je jisté: Miloslav Žák si svůj sen nakonec splnil. Ať už ho diváci zahlédnou jen na pár vteřin, nebo v delší scéně, před kamerou i na jevišti je evidentně ve svém živlu. Sláva zkrátka dokazuje, že i obyčejný člověk s civilním zaměstnáním může proniknout do světa filmu a divadla. Na profesionální kariéru si nehraje, herectví vděčně bere jako velkou radost, zážitek a splněný sen. „Dělám, co mě baví a ke štěstí mi stačí, že mi pár lidí fandí a líbí se jim, co dělám. Mě úplně stačí, že jsem nejslavnější herec v naší ulici,“ uzavírá povídání.



